NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tato stará nahrávka jednoho nenápadného kalifornského tria, které stálo u startu post-rockové vlny na počátku této dekády, je pro mne naprosto zásadní v koloritu vnímání tohoto žánru. Jen málokteré kapele po nich se podařilo vytvořit tak čisté a parádně zaranžované instrumentální album. Síla „And Then We Were Killed“ je hlavně v tom, že nespoléhá jen na jednobarevné nálady, skladby mají sice základ v posmutnělé melancholii typické pro svůj žánr, nicméně velmi často vystřelují projektily mimo mollové tóniny a působí tak přemýšlivěji a optimističtěji.
Zásadní postavení tu má vytažená baskytara, která velmi šikovně balancuje mezi rytmikou a nosným melodickým nástrojem. Pět písniček (s průměrnou stopáží pohybující se kolem pěti minut) kolem vás prosviští a ani nebudete vědět jak. Z celého EP je cítit radost z tvorby, hravost, svěžest a žánrová pestrost, kterou v instrumentálním post-rocku má jen málokdo. Naprosto učebnicová je pak i hra s dynamikou, která je precizní a přirozená současně. WE FOLLOWED TIGERS byli ve své době kapelou, která se příliš neprosadila a myslím, že o to ani nestála, nicméně jejich hudba pro mne představuje pionýry dnes již celkem trendového žánru, který se těší poměrně velké popularitě.
Nenápadné kalifornské trio touto nahrávkou dokazuje, že největší síla žánru je v nosné, dobře promyšlené melodii a hře s dynamikou skladby. Tyto dva atributy jim stačí k tomu aby postavili prosté, ale silné skladby, které mají to nejdůležitější - civilní emotivnost, která je syrová a něžná současně. EP není sice producentsky vybroušeno tak jako současná post rocková špička, nicméně... koho to zajímá? Jen málo dnešních kapel by obstálo v porovnání s tímto materiálem, který vznikl před osmi lety.
Pokud máte rádi post-rock lehce říznutý post-hardcorovou energií a nebojíte se sáhnout po komerčně nepříliš úspěšné perle, pak okuste WE FOLLOWED TIGERS. Troufám si tvrdit, že tuto kapelu zná v našich končinách jen několik jednotlivců a to je velká škoda.
Vzpomínka na nenápadné základní kameny postrockové vlny.
Taylor Valentino
- bicí
Shaun Durkan
- kytara
Joe Lippi
- baskytara
1. I Love the Smell of an Autumn Forest Fire
2. Ronnie Beck, Former Child Star
3. The Coxen Switcheroo
4. Forest Skyline/Lost in It
5. The People From the Sky Said They’d Return
And Then We Were Killed (2003)
Vydáno: 2003
Vydavatel: DIY
Stopáž: 23:49
Produkce: WE FOLLOWED TIGERS
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.